Že se Margareta Křížová a CEAG věnuje mimo jiné byznys poradenství možná víte, ale možná netušíte, že společnost CEAG poskytuje také právní poradenství (nejen) pro začínající podnikatele v rámci služby Startup Legal. Za svou kariéru se Margareta setkala s mnoha právními chybami, které startupisti dělají. Než se do podnikání vrhnete bezhlavě, zjistěte, jaké právní nástrahy tam na vás čekají. Kdo je připraven, není zaskočen.
U začínajících podnikatelů mě překvapuje jedna věc. Lehkomyslnost. V začátku podnikání každý doufá ve velký úspěch, začátek podnikání považuje za zlomový bod života, vkládá do něj budoucí naděje, osud vlastní a mnohdy i osud své rodiny a navíc čas, energii a vlastní úspory. A přesto, je neuvěřitelné, že toto vše dělá většina začínajících podnikatelů formou „smlouvy si napíšu sám.“
Není nutné konzultovat každý krok a za všech okolností. Je řada rozhodnutí, které zvládne každý sám, s použitím zdravého selského rozumu. Na druhou stranu, jestliže rozjíždíte byznys s nejlepším kamarádem ze základní školy a doteď jste se vždycky na všem dohodli, doporučuju i přesto sepsat si velmi jednoduše, co kdo do nového byznysu přináší, co bude kdo dělat, o čem rozhodovat a co se bude dít, když přijde nový investor nebo bude jeden ze zakladatelů chtít svůj podíl prodat.
Tyto úvahy se mohou zdát v počáteční euforii celkem zbytečné, jsou však podstatné. Pokud jste si navíc rozdělili podíly 50/50 (nedej Bože) a jeden ze společníků se „zasekne“, je vymalováno, konec, spadla klec. Stejně tak, řešit vstup investora, až když sedí investor s „kufrem peněz“ u dveří a nikdo ze zakladatelů nechce svůj podíl snížit, je smrtící. Proto je dobré se dohodnout a sepsat si dohodu a postup pro takové případy, nebo-li jak se případně podíly prvních zakladatelů budou „ředit“.
Odstrašující případ bych viděla ve filmu Sociální síť, kde se jednomu ze zakladatelů Facebooku šeredně nevyplatilo to, že nečetl smlouvy (a nechal smlouvu napsat právníkům svého šikovnějšího, rozuměj otrlejšího společníka, nechci jmenovat). To bylo překvapení, když zjistil, že jeho podíl je úplně, ale úplně rozředěný.
Další oblast, o které bych se poradila je smlouva o ochraně důvěrných informací (v investorské hantýrce známé taky jako „confi“ nebo „endéáčko“, confidentiality agreement nebo non-disclosure agreement). Je to o citu, kdy a komu si o „confi“ říci. Není na to paušální rada. Je třeba se řídit citem. Snad jedině, že věta na první schůzce s investorem „Nic Vám neřeknu, dokud nepodepíšete endéáčko“, nejspíš znamená zároveň schůzku poslední. Proto je důležité načasování, na začátku dám jen informace, které dostatečně vypovídají o mém podnikání, ale neprezentuji kompletní know how, recepury, technické řešení, seznam zákazníků (proboha raději ne,) atd. na stříbrném táce.
Pokud jednání pokračují dobře a zdá se, že investice se povede, můžete nejcennější informace přisypávat. Nicméně tady už je důležité své vědomosti, data a řešení chránit a pak je dobré se o smlouvě o ochraně duševního vlastnictví poradit. Jak „důvěrné informace“ definujete, co všechno je do této definice zahrnuto a co není, jak dlouho jsou vaše informace chráněné a co se stane, když druhá strana důvěrnost poruší. Dostane pokutu? A jak vysokou? A jak se takové porušení prokáže? Zavazují se k mlčenlivosti obě strany? Nesmíte například nikomu prozradit, že jednáte s určitým investorem nebo potenciálním zákazníkem? Jsou prostě věci, které tam být mají a pokud si smlouvu napíšete sami, může to být kontraproduktivní.
Příkladů ze života, kdy se nevyplatilo dělat business bez pořádných smluv či alespoň právní porady je mnoho, ale musím zmínit jeden případ z nedávné zkušenosti, který je odstrašující. Český IT podnikatel založil firmu v zahraničí se zahraničním partnerem. Velká euforie, konečně děláme business globálně, světem protřelý společník s příslibem peněz, růstu, prostě skvělá budoucnost. Neradím nikomu, aby byl paranoidní, ale přece jen ono staré „důvěřuj, ale prověřuj“ je na místě.
Český podnikatel neprověřoval, nezjistil si, co má „hvězdný“ společník za sebou a v čem vlastně podniká, jen věřil. Peníze sice přišly, ale ne všechny, pomalu zjišťoval, že se ve firmě dějí věci za jeho zády. Doména, stejně tak jako webhosting a interní informační systém byl veden na jméno zahraničního společníka, jedině on komunikoval s účetním a právníky. Najednou si český podnikatel uvědomil, že věci nejdou tak, jak by měly. Smlouva žádná, vše jen na dobré slovo. Naivita až šokující. Celou tu záležitost vyřešit, tzn. ukončit činnost zahraniční společnosti, bylo velmi nákladné a hlavně stálo mnoho sil a energie.
Přimlouvala bych se proto dobře zvážit, co zvládnu vlastními silami a zralou úvahou, na co se zeptám a co raději nechám udělat odborníka. Laciné rady, či dokonce rady zadarmo se mohou stát těmi nejdražšími radami vašeho podnikatelského života.
[tg_divider style=“faded“]
Už máte předplacený Starting UP?
Nová dávka podnikatelské inpirace každý měsíc!
[tg_button href=“https://www.startingup.cz/index.php/predplatne/“ color=“orange“ bg_color=““ text_color=““]Jak získám předplatné? [/tg_button]
[tg_divider style=“faded“]
Nejnovější komentáře